Už od antiky bylo zabezpečení vody pro občany prvotní úlohou státu. Bez vody, by žádných států nebylo. Konečně, v některých státech to vědí a respektují doteď a v některých zemích je i doteď zdarma (na tom netrvám). Privatizaci vody, považuji za obrovský omyl a selhání politiků. Privatizovány měly být třeba České dráhy a kde co dalšího, ale voda ne.

Cena vodného a stočného je cenouvěcně usměrňovanou a je stanovena jako jednotná pro všechny odběratele v rámci dané oblasti. Znamená to, že není regulována trhem, alevychází z obecně závazných cenových předpisů. Způsob stanovení ceny vodného astočného je přísně podřízen kalkulaci vycházející z Cenového výměruMinisterstva financí ČR pro každý kalendářní rok. Provozovatel si tedy nemůžecenu nastavit dle svého uvážení. Třemi základními stavebními kameny pro tvorbuceny vody jsou oprávněné náklady, přiměřený zisk a kalkulační objemy. Předpisyrovněž stanovují, které náklady se do ceny vody započítat nemohou. Zaekonomicky oprávněné náklady se považují náklady bezprostředně spojené suvedenou činností a v obvyklé úrovni a za přiměřený zisk je považován ziskumožňující přiměřenou návratnost vloženého kapitálu a generování zdrojů naobnovu a rozvoj vodohospodářské infrastruktury

No a výsledkem toho skvělého usměrňování je půl miliardy v háji každý rok.

Tedy ne v háji, ale v zahraničí, místo trubkách.

Když obyvatelé Berlína přiměli cestou petice město, aby si hospodaření s vodou odkoupilo zpět, klesla cena vody o 15% obratem.

Je vidět, že stát (město, obec) je z pohledu spotřebitele lepší vlastník, než nadnárodní soukromá firma.

Nemusí totiž tvořit vlastníkovi zisk...

To ano, protože v kšeftech s touto komoditou se jede stále dle socialismu.