Letos šly na opravy silnic u nás 3 miliardy korun. Ano, jsou a ještě budou uzávěry a kolony. Na jednu stranu, kdy jindy opravit než teď? Na stranu druhou: nechci stárnout v kolonách!
Jak naše společnost bohatne, stále více z nás si kupuje osobní auto – naše „sedmimílové boty“. Auto je skvělý pomocník: dopravuje nákupy domů, děti do škol a kroužků, naše seniory k lékařům, odveze na dovolenou, atd. Doprava autem je pohodlná, přímá, chtělo by se říci rychlá, ale to bohužel není. Na silnicích je nás mnoho, kolony na denním pořádku, některé silnice jsou nevalné kvality a zaparkovat je o štěstí.
Jako člen hospodářského výboru Poslanecké sněmovny se od začátku volebního období soustředím na problematiku dopravy. Vždy jsem podporoval a podporuji státní dotace na opravy krajských silnic, zejm. pokud nelze „prostavět“ všechny peníze určené na nové dálnice či silnice I. tř. Jsem přesvědčen a nekompromisně bojuji za to, že je třeba mít dlouhodobý dotační program podpory oprav krajských silnic, dokud je všechny neopravíme. V roce 2015 stát podpořil kraje částkou 3,6 mld. Kč, letos cca třemi miliardami a velmi usiluji o to, aby tyto dotace vydržely v roce 2017 a dále. Přináší to ovoce: opravených úseků utěšeně přibývá, naše auta na nerovnostech tolik netrpí, o komfortu cestování nemluvě. Z dálnice D1 to známe všichni…
Když opravy začaly, rychle se projevil nežádoucí vedlejší efekt: kolony. Vloni na podzim se dalo dojet autem v neděli po ránu ze Šlapanic, kde žiji, do 10 km vzdáleného centra sousedního Brna, při dodržování všech předpisů a rychlostních omezení, za 15 minut. V pondělí ráno to ve stejný čas trvalo hodinu a půl. Ani po železnici to nešlo, ta se opravovala taky. Kolony se začaly rychle tvořit kdekoliv, kde se něco opravovalo, nebo kde byla nějaká havárie.
„Koordinuje vůbec někdo ty opravy?“, zeptal jsem se na poradě, kterou jsem svolal za účasti všech důležitých orgánů a organizací na úrovni kraje i státu na Jihomoravském krajském úřadě. Z dvouhodinové debaty vyplynulo, že ano, ale skřípe to. Nedodržují se termíny, nejsou lidi na stavbách, protože je v předchozí krizi stavební firmy propustily, zmatky jsou v dopravním značení. Jediné čeho bylo dost, byly kupodivu peníze. U nás na jižní Moravě jsem přes zimu osobně dohlížel na koordinaci oprav pro letošní rok. Něco se podařilo. Například platí zásada, že kde se opravuje dálnice, nelze ve stejný čas opravovat souběžnou silnici. Zkracuje se doba oprav už v požadavcích ve výběrových řízeních, firmy musí pracovat přes den déle, atd. Kolony hned tak nezmizí, ale zmenšují se, alespoň někde. Protože nechci v kolonách stárnout, budu vyvíjet trvalý tlak na Ministerstvo dopravy, Ředitelství silnic a dálnic, Správu železniční a dopravní cesty i náš Jihomoravský krajský úřad, aby koordinace nebyla jen formální a úřední, ale věcná a aby řidičům pomáhala. Aby byly včas vybírány kapacitně vyhovující objízdné trasy se solidním povrchem. Na stavbách musí být nekompromisní dozor investora, termíny se musí dodržovat a dálniční pruhy, pokud lze, neslučovat.
Řádně koordinované opravy silnic jsou dobré pro všechny. Kolony však vznikají i kvůli dopravním nehodám a haváriím. S tím se pak dá něco udělat jen velmi obtížně. A tak vás všechny prosím o trpělivost, opatrnost a toleranci. Chceme přece všichni dojet do cíle živí, zdraví a pokud možno včas.
místopředseda podvýboru pro dopravu
