Nechtěl bych být v kůži Jeana Clauda Junckera ani třeba Angely Merkelové. Není jednoduché rozhodovat se o "odstřižení" celé země od stávající EU. Pro a proti je hodně.
Další pomoc Řecku?
Ve hře je mnoho. Další pomoc Řecku beru jako poslední možnou a pouze za jasně daných podmínek restrukturalizace a reforem řeckého hospodářství vč. privatizace, úsporných opatření a časového plánu (zavedení řádu a pořádku), se snahou naučit Řeky „rybařit“ (hospodařit), ne jim nekonečněkrát dávat ryby (dary). Bude nutné přednostně povzbudit řeckou ekonomiku a její růst. Měli by to chtít především samotní Řekové. A následně se vrátit ke splácení dluhu pravidelnými splátkami.
Balancuje se na ostří nože: ještě nikdy nebyla tak aktuální možnost odchodu z eurozóny, pro kterou ale nejsou vytvořeny žádné mechanismy a může vyvolat následné ekonomické a ještě hůře politické otřesy nejen v EU.
Měla by se Česká republika na případné půjčce Řecku podílet?
V zájmu evropské solidarity a spolupráce přiměřeným způsobem ano. Nemůžeme si donekonečna hrát na černé pasažéry, tj. výhody bychom chtěli, nevýhody ať řeší ostatní. Navíc zatím jde jen o krátkodobou záruku v celkovém balíku nevelkého množství peněz.
Jeden z pilířů evropské integrace je, krom odpovědnosti, také princip solidarity a spolupráce. Pomoc slabému či nemocnému nebo jinak handicapovanému členu je tedy žádoucí. Jde také o vzájemnost – když jednou pomohu jinému, jindy pomohou mně. Přiměřený způsob vidím v hospodářských a finančních zárukách s ohledem na počet obyvatel (velikost státu) a velikost HDP na obyvatele (sílu ekonomiky).
